na Blog.cz

Dneska ráno jsem vstala ... přečetla si kupu sraček ... a jdu do práce ...

nechce se mi

(šla bych spát)

Asi takhle, nejprve mě to přišlo vtipný hrát RPG tak hodně "reálně na FB". Měla jsem jednu postavu a nechápala jsem, jak někdo může mít třeba dvě postavy, už to pro mě byla prostě moc velká zátěž. Jenže potom jsem si vzala druhou postavu … hmmm, tolik jsem se jí nevěnovala a spíš tam zastávala funkci dočmrdávače nějakého děje.

Pak se to všechno začalo měnit. Děje se začali rozpadat … míchat, hádat … postavy ... prostě nevím … hlavně ta první toho má už za sebou a stále s ní nejsem spokojená. Já ho vidím jinak, než ho musím vždycky nakonec psát. Jako v těch vztazích … takže asi nemá štěstí, ale může být rád, že teď není sám.

No abych se přiznala, u dvou postav jsem opravdu neskončila. Už mám 4. Nechci psát koho … jen chci říct jedno. Každá z nich je trochu jiná.

A dneska jsem seděla a říkala si, že bych si (nejradši) vzala ještě další (to neznamená, že to udělám a kdo ví, jesli by to šlo :D), protože vlastně ani z jednou z těch postav nejsem spokojená.

Jeden se mi v poslední době kurví. Další nemá do čeho píchnut. Onen se snažil promluvit do duše někomu, kdo to nejspíš nikdy neocení a na vztah fakt nebude … a tak … prostě … zrovna dneska jsem napsala něco, a pak jsem si říkala, že jsem to měla udělat jinak, že by mě to teď třeba mrzelo míň, ale … to je jedno. Protože jsem to udělala a teď nevím, zase co s ním.

Po dlouhé době jsem se začala zase hodně bavit s Ačičan, což jsem ráda. :)

Dál ... hmmm stále hraji rpg ... a jako chvílema je to úplně super, chvílema si říkám, co tam dělám a tak, je to zvláštní svět a pochopí to jen Ti, kdo tam jsou.

Po dlouhé době jsem zkoušela zase kreslit a asi v tom budu pokračovat. :) A zkouším zase psát povídky ... asi zase nad povídkama budu přemýšlet víc, než nad svím životm, někdy je to lepší.

Taky chci nakoukat nějaké filmy ... takže to je další můj bod. Co chci ... Asi všichni víte, co se stalo s MU, takže radši bez komentu k tomuto tématu. ><

Po dlouhé době mám náladu něco číst, ale samozřejmně jsem si vybrala něco, od čeho nemohu najít ebook a tak jsem si knížku objednala na bookdepository. Jde o taiwanskou novelu Crystal boys. Ještě k tomu nemohu moc napsat a tak Vám pak napíšu recenzi, až to přečtu.

Dneska je mi v celku dobře a kor teď večír :D Jsem si sama pro sebe udělala docela příjemný večer. Víno, Frisco, RPG ... rozhovor s někým na icq ... a tak ... když už nemůžu být s někým osobně. >< Tak aspoň takto, když mě nikdo neštve, tak je to OK. Jen nemáme doma citrón, což je škoda.

Včera jsem byla na večeři s Akiko a Meduzou. Byly jsme v pizzerce, tak jsem si dala špenátovou pizzu a víno a bylo to dobré. *-* Probrali jsme, jak bude probíhat konec světa a že vlastně žádný nebude. Lidi se pak povraždí mezi sebou a my ne ... a pak to tu ovládnem a oživíme dinosaury a dáme jim do hlavy čipy a prostě všem dáme čipy a všechny budem ovládat. :D

No pak jsme probrali ještě jiná témata, ale toto asi nejvíc.

Venku sněžilo jak něco, bylo to hezké.

Dneska je mi příjemně, snad mi to nikdo nepokazí. Uvidím. :)

Atak ... nevím co víc napat.

Neustálé vzlykání prolamovalo ticho v tom malém stísněném pokoji. Jediné vzlykání dávalo najevo - to něco. Ten pocit, co tu vysel ve vzduchu už hodně dlouho. Netušil, proč to nechal zajít tak daleko. Bylo to něco, co nikdy nechtěl. Jenže se to stalo.

"Proč?" Najednou vykřiknul. Silně, ale hned na to se zakuckal a jen opakoval to jedno slůvko dokola a dokola, stále pomaleji a tišeji, až se vytratilo.

Strach, který mu prostupoval celým tělem, nebyl tak skličující, jako pomyšlení na tu osobu.

"Jsem tu sám." Konstatoval po chvíli, když se začal uklidňovat. "Sám a tak zůstanu." Došel k jednoduchému závěru.

Byl sám, měl strach, ale … copak to jde utápět se v minulosti?

Vstal, šel se umýt. Voda stékala na jeho ochablé tělo. Byl celý bledý. Už několik dní nevyšel ven. Byl jak v kobce. Zatažené žaluzie byly jeho mříže, zadržujíc jej jako v kleci.

Omotal kolem beder ručník a šel znovu do toho pokoje. Přemlouval se několik minut, než uchopil ten provázek a zatáhl, jako když kat, spustí gilotinu, tak i on zatáhl, ale místo toho, aby se pohroužil do úplné tmy, spatřil slunce.

Bylo tam. Vycházelo. Jeho paprsky zalily celý pokoje a příjemně projasnily i ty nejzazší kouty místnosti.

Snažil se rozkoukat.

Otevřel okno a vpustil do místnosti čerstvý vzduch. Mráz ho praštil do nosu, jako kladivo. Celé jeho mokré tělo zahalil a štípal. Nevadilo mu to. Konečně po nějaké té době, zase jednou cítil.

Seděl ještě chvíli u otevřeného okna, než mu přišla ta zima opravdu nesnesitelná. Zavřel. Vzal krabičku s cigaretami a jednu si zapálil. Svalil se do křesla a potáhnul. Natáhnul tak silně, jak jen to šlo, a vnímal, jak se mu ten hnus rozlézá po těle. Vydechl a pozoroval to šedé něco, jak tančí kolem něj. Kolem jeho úst a dál do prostoru. Popel odklepával na podlahu, přeci je to jedno.

Když dokouřil, tak jen znovu otevřel okno.

Roztáhl křídla a odletěl.

Spadl.

Zemřel.

Cítil se ale přesně tak, jak si přál.

Ok příště zkusím napsat něco pozitivního....

neučesaná ...

učesná ...

musím se tak oblíct častěji, když bude čas a příležitost ... jsem se v tom sama sobě líbila.:)

Často přemýšlím nebo si pamatuju věci, co mi kdo řeknou. Třebaže si to ty lidé pak nepamatují. Mám problém, a to svou paměť, dokáže se mi tam vrýt opravdová drobnost, jedno slůvko, které mě třeba dokáže hlodat i několik týdnů ne-li měsíců, ale někdy zapomínám úplně běžné, nebo důležité věci.

kdo nechce tak to nečtěte ...

liric verz.

Co Vás udržuje při životě? -je to láska, štěstí, kamarádi,rodina? -ale, co když všechno z toho strašně těžko hledáte (nebo prostě Vás zrovna jen tak něco zklamalo), musíte si najít i nějakou "alternativu". Já jí mám, něco … něco, co jsem udělala už dávno (cca 3 -4 roky zpět) a zatím je to nejlepší věc, co jsem, kdy sama pro sebe udělala. Někdo to nemusí pochopit, někomu to může přijít uhozené, ale je to tak. Je to něco, na co si vzpomenu, když už nevím, když třeba nevím, jestli vůbec na mě někomu záleží. … prostě v těch chvílích, kdy se člověk cítí nějakým způsobem psychicky i fyzicky zle.

To něco je "sázka". Není to předsevzetí, ty se porušují. Opravdová sázka sama se sebou, za kterou poté může následovat nějaký "trest". To si musíte stanovit samy a limity a vše si nastavit podle sebe. Já je nemám těžké, ale těžko dosažitelné pro mě, ale na splnění mám ještě 5 let, tak doufám, že se za těch 5let někam dokopu a nebudu na tom stále, jak jsem.

Teď teda v mém životě nastaly nějaké změny, takže si můžu přičíst nějaké bodíky k dobru, ale stále nejsem na takovém levelu, abych si řekla, že jsem ze sebou spokojená a tudíž nad sebou vyhrála.

Jen jsem chtěl a říct, že si člověk musí hledat nějaká alternativa … pokud zklamává okolí. Neříkám, že mě okolí zklamalo, (mluvím do minulosti) to možná někdy spíš i já zklamala okolí, ale tohle je něco co mě říká, ještě není pozdě … ještě to může být zase Ok.

A tak … to mě napadlo napsat … nebudu to víc rozpitvávat. Nikoho nemusí zajímat, přesně o co mi jde a přesně k jakému závěru to směřuje a tak … jen to tu je.

Sny - něco, nad čím někdy hodně přemýšlím. Často mám divné sny, ale kdo ne. Jen někdo to tak neřeší. Třeba na dnešek se mi zdálo o mimozemšťanech. Neviděla jsem je, jen ten létající talíř. Viděla jsem ho z okna svého pokoje a mojí sestru to vůbec nezajímalo a šla se asi koukat na tv a já na něj koukala, ještě teď ho mám vyrytý v hlavě, protože to vypadalo jako staré kulaté letadlo. Těžko to popsat … ale byl tam. Pak vím, že se mi zdálo ještě víc věcí, ale ten talíř mě nedal klid. Když jsem ráno vstala, stále jsem na něj myslela a v práci byla taková mimo. Tím myslím, že jsem se dvakrát lekla něčeho, co se mi zdálo, že tam je a přitom tam nic nebylo. Jenže to je určitě důsledek toho, že jsem šla spát pozdě + myšlení na mimozemšťany asi udělají svoje.

Jen, ještě jednu věc … ten sen mi připomněl jeden sen z dětství, opravdu jsem si pak na něj vzpomněla, což mě na tom asi vyděsilo nejvíc. O čarodějnicích, co poletovali před oknem … jak teď ten talíř. Stejný pokoj, stejné okno … jen jiný předmět a jiné okolnosti … ale … prostě jsem si na to vzpomněla.

Dále jsem chtěla napsat shrnutí … určitého času, ale do toho se asi musím víc ponořit, takže to teď nechám být.

Co dělám? - stále hraju rpg … už mám i víc postav a stále přežívám, jen … někdy nevím. - bez komentu.

A poslední bod … v poslední době jsem začala být alergická na to, když jsem s někým a ten člověk prostě za každou cenu musí na net. Podle mě, když jsem s někým … tak já to bez netu zvládám … ale je to touhle dobou a možná mě někteří nepochopí.

...

Přestože se Silvestr vyvedl, mám nějakou divnou náladu teď ... dneska "navečer". Nevím z čeho ... nebo asi tuším.

.... Já mám po Vánocích i narozeninách a je i po Silvestru ... narozeniny jsem stejně neslavila ... takže až teď Silvestra.

.... chtěla jsem napsat nějaký další věci, ale nebudu ... třeba až si to uspořádám v hlavně, aby to nebylo zase jen takový o ničem. ...