na Blog.cz

No vím, že přeháním, ale to je jedno :DD

já si musím fotit jen hlavu, protože když mám celý tělo, tak vypadám hrozně ... hmmm možná, když by mě ofotil někdo kdo to umí a možná, když bych měla boty na podpatku, protože jsem malá a při těle ...

Juj !!!

jsem se teď začala bavit s pár lidmi, kteří mají taky rádi Jang Geun Suka a jako ... jsem tak ráda *-*

aspoň něco s jednou slečnou jsme si domluvily sraz, tak se už těším. :)))

Chtěla bych mít přátele, kteří bydlí někde pobléž a neberou mě jen na zaplácnutí času ...

už mě nebaví jít s někým ven na hoďku a on pak musí za někým jiným s kým je do rána ...

nebo s někým s kým jsem jen odpoledne a večer má svůj program ... jenže tak je to skoro vždycky. Já už netuším jestli se to někdy změní ... asi ne ...

zhubla jsem už asi 5kg, ale ani z toho nemám radost ... protože vidím, že to stejně zase naberu ... T_T a pokud se mi to podaří udržet, tak to bude zázrak ...

takže teď mám dvě možnosti sedět u pc a nebo si něco pustit ... a nebo hmmm nic jiného mě nenapadá ....

Je to tak ...

když někoho máte rádi a on, přestože vám nechce ublížit, tak to stejně dělá. To je na tom to nejhorší, když bych měla třeba jinou povahu, tak bych všechno brala jinak, ale s touhle mojí šíleně přecitlivělou povahou ... to není dobré. To už jsem myslela, že jsem to hodila za hlavu a teď, když jsem se s ní pokoušela bavit ... prostě mi to nejde.

Nebudu tu psát nějaké závěry, jen to je důvod proč jsem smutná ...

a asi radši ani nechci vědět jak je jí ... myslím si, že je teď šťastná, když je s někým koho chtěla ... a já zase nejsem sobec. Hej, to lépe píše, než cítí ...

tak stále trapčím na rpg, nemám náladu chodit na real FB ... chodím tam jen z nutnosti, když něco potřbuju vyřídit nebo tak ... a právě teď mi opravdu vadí číst na FB posty od oné osoby.

"worst thing is that I lose a friend ..." a i když chci, tak tomu z mé strany teď nedokážu zabránit.

omooo omooo

asi takhle ... hraje mi tam Geunek a musím se na to koukat, i kdybych nechtěla. Dneska jsem dokoukala 5tý díl a zase myslela jsem že padnu, když jsem ho tam viděla ... kor teď v tom moderním provedení v tom jeho černém kabátku ... hlavně že je stail, ale mrzne ... XDDD fakt mě dostával ...

musím koukat dál :DD

Jsem ty fotky sice dávala na FB, ale dám si je i semka (teď). Na to, jak jsem si nastailovala vlasy jsem byla pyšná :D i když poté akci jsem něměla moc chuť se na ty fotky koukat ... teď už mi to je jedno ... a ty vlasy myslím, tam mám dobré, tak se klidně pokoukejte, co si tam zvládnu vytvořit.

. . . .

Tak konečně foto jak jsem se vošmikala ...

ano ... je to tak. Jsem hodně výbušný člověk, i když tak možná lidem nepřijdu, protože nejsem ten typ, co hodně nadává a je sprostý ... ale někdy, když je toho moc, dokážu vybouchnout a to hodně. Dlouho se mi něco takového naštěstí nestalo, naposledy, když jsem se tak cítila, tak jsem si rozbila svůj gel na ruce >< ale, co tím chci říct? Nic ... jen to, že všechno vždycky dlouho držím v sobě ... nebo si něco myslím, i když to třeba není pravda, ale mě to přijde, že to tak je.

V poslední době jsem byla fakt naštvaná ... už je to lepší, ale nejhorší na tom je to, že to bylo takové naštvání ... kdy za to asi fakt nemohu, za tu situaci a kdybych byla jen naštvaná, tak by to bylo ok ... jenže mě to fakt ... mrzelo ... bylo mi kvůli tomu smutno. Stále je, ale snažím se to neřešit a dělat -hmmm- jako předtím? Jako předtím, kdy jsem byla ve stavu, kdy se semnou skoro nikdo nebavil ... ptotože to bylo také hodně divné období. To období před tím nebavícím jsem měla ráda ... ale pak ... vždycky se v životě něco pokazí a někdy za to můžeme a někdy nemůžeme.

Jen si říkám, proč ... proč mě třeba někdo aspoň trochu nechápe ... nechce chápat? Já si tak přijdu, že mě nechápou. Že mi je třeba smutno. Nechápou.

-hmmm- měly by mě lidi být jedno, jenže nejsou ... -hmmm- jeden člověk mě není jedno a to mě hodně štve, ale už si to v hlavě rovnám jinak.

Myslíte, že je divný, když se chce člověk cítit důležitě? Já myslím, že ne ...

Jsem se dokázala sama ostříhat není to velká změna, ale je a udělala jsem si tím radost ... protože jsem to nakonec zvládla sama.

Chápu, že mi někdo může závidět, že jsem byla na SS4 a že jsem si třeba koupila tohle a tamto ... ale víte co, pro mě je to důležité, ale ne životně důležité. Přála bych si ... abych se dokázala cítit dobře ... a vyměnila bych to snad i za tu SS4, když bych věděla, že mi pak bude už furt hej. Protože koncerty jsou pro mě chvilková euforie, která vymizí ... jako je to dobré. Člověk se uvolní, poslouchá tu hudbu, vyjančí se ... vidí je a třeba si je i osahá ... a žeije z toho pár dnů a pak najednou a je to v mlze a mizí to. Ztrácí se to ... takže ... tak.

Dneska je mi v celku ok, jen prostě ... nějak jsem si to chtěla napast ...

ale jako jo ... mohlo by mě být lépe ........

zase hodně času trávím na rpg a čím to je? aspoň si tam někdo semnou píše a moje postavy se teď mají o hodně lépe než já ... a ten jeden má i docela roztomilý vztah (aspoň to tak teď vypadá), takže prostě ... budu ráda, když se bude mít moje postava dobře, i když já třeba ne ... tak hlavně že aspoň někde čtu něco pěkného. (ale člověk si stále uvědomuje, že je to "jen" rpg) chtěla bych tam nějaký zvrat nějaké darma, protože když je na rpg tak ... tak je to prostě zábava ... stále to není real life.

Já si nepřijdu moc pěkná, ale na těch fotkách to určitě jde ... :D

teď ty vlasy jsou tedy kratší ...

Začalo to tak, že jsem 4.4.2012 v 23:00 vyjela z Prahy se Studentem do Paříže. Předtím jsem ještě musela vlakem do Prahy ( logicky, že XD) … když jsem jela večír sama do Prahy, byla jsem opravdu nervózní a uklidnila se až tehdy, když jsem se na Florenci setkala s kamarádkou, která jela také. Pak dorazila ještě ta třetí a jelo se. Jely jsme ve třech. V buse jsem seděla úplně v zadu u okýnka. Cesta tam mě utekla rychlejc oproti cestě zpět. Víc jsem usínala. Do Paříže jsme přijely 5.4. někdy okolo jedné hodiny a začal náš "LOST DAY"!

Nejprve jsme pěknou dobu hledaly hotel. Opravdu jako chuťovka, kor když jsme zjistili, že jsme se motaly tak blízko něj a pak jsme se jak blbky vracely a furt dokola a dokola. Po ubytování a trochu oddechnutí si, jsme vyrazily ven. Šly jsme k Eifellovce, ze které se za těch pár dní stala naše super kmoška. XD Ten den jsme furt bloudily, každou chvíli jsme netušily kam a vrchol dne - večera bylo, když jsme byly u Eifellovky, ale ztracené. Nevěděly jsme kde je metro abychom se mohly dostat pryč. Nakonec jsme to zvládly a na hotel dorazily někdy v jedenáct večír.

6.4.2012 "SUPER DAY" Ten den jsme vyrazily k hale. Už jsme tam byly den předem a to tam už zkoušely ozvučení a poznaly jsme nějaké neznámé češky, co měly lístky na stání. Tento den jsme stalkovaly jejich příjezd, ale to se nám nepoštěstilo. Pak jsme poslouchaly soundchack a byly zdeptané, že nejsme vevnitř. Avšak viděli jsme matky Donghaeho, Teuka a Jesunga a tak jsme si pěkně zastalkovaly rodinu jako i jiní.

Také jsme tam ostavovali pěkného asiata v záživé budně a nějaké kalhotáře, kterej furt někomu něco nadával a my chtěly zjistit, co. Okoukali jsme novináře a pak to uteklo a šly jsme dovnitř. V hale nás převezli …. Nepřivezli merch. Ještě jsme se tam pak jednou koukaly, ale nebyl. Při koncertu jsem byla na všech možných místech, ale stála jsem hlavně zepředu. Nevím co napsat, bylo to tak super, až to není reálné, že se něco takového mohlo udát i mě. Nechci to nějak rozebírat, jen že to byla fakt show a SuJu chodili hodně mezili lidi. Byli veselí … byla sranda … bylo to dokonalý. Super den, kdy byla Super Show se Super Junior nám začala, Supermanem … XD Trvalo to okolo těch 3apůl hodiny možní i něco víc, nevím. Dali ancore po tom, co lidi řvali … Nevím, kdy jsme se dostali na hotel, ale asi něco po jedné.

7.4. "nedali jsme mu název, ale prostě jsme furt chodily" Jen tak jsme chodily. Byly jsme jak trosky, ale zvládly jsme celý den chodit po Paříži a fotit a fotit. Bylo zamračeno, chvílemi kapalo, ale zima nebyla. Došly jsme si na oběd a do kavárny a byl to pohodový den a nechtěly jsme myslet na den poté. To bylo po dlouhé době, kdy se mi podařilo tak moc vypnout, že mi bylo všechno jedno a byla jsem hrozně v klidu …

8.4. "Odjezd DAY" Po tom, co jsme se ráno zfunkčněly, jsme se zahrabali do mekáče a čekaly na bus. Pak jen v krámu koupily něco na cestu a šly se nalodit. Cesta mi moc neutíkala, ale přežila jsem to. Zase jsem seděla úplně vzadu.

9.4. Příjezd do Prahy někdy po 6té ráno. Pak jsme se rozloučily a já jela na vlak. Ten mi jel asi za 15min. Takže jsem si koupila lístek a nasedla a po 8mé dorazila do Přelouče.

Moje videjka co jsem nahrála na YB

Pohled z okna.

Snažení.

Vše je na nic.

Vždy a vše.

Pokaždé, když se snažíte, někdo Vás srazí k zemi.

Je to tak.

Můžete vstát, ale nemusíte.

To je na vás.

Jenže … co když víte, že i potom upadnete?

Jdete bezhlavě?

Ano? Nebo Ne?